Veganská spiritualita

Mnoho veganů dává od víry a náboženství ruce pryč. Buď je jim Bůh cizí, nebo nechtějí ctnostnou myšlenku veganství pošpinit tím, co si společnost myslí o víře/spiritualitě/církvích.

Existují zde určité oficiální směry, které mají veganství jako svou integrální součást. Co je mi známo, tak je to sdružení Vegan Spirituality, někteří zen-buddhističtí mniši jako např. Thích Nhất Hạnh a nakonec organizace kolem mistryně Ching Hai.

Oficiálně vzniklo veganské hnutí před více než 70 lety. Za tu dobu se rozšířilo do celého světa. Nejvíce do Izraele. Kde by podle současných zdrojů mohlo být přes 300 tis. veganů, z toho něco kolem čtvrtmilionu veganů-židů.

Za prvé, z toho bychom mohli usuzovat, že to není záležitost tzv. východních náboženství, která jsou známa svou údajnou mírumilovností, avšak z dostupných zdrojů víme, že opak je pravdou. Zvířata usmrcují.

Za druhé, Judaismus je velmi staré náboženství. Jak se tolik židů dnes dostalo k veganství můžeme jen spekulovat. Existuje jedna domněnka, že jejich prožitá a sdílená zkušenost ze Šoa je naučila soucítit se zvířaty.

Pokud trochu odbočím, k Bohu, tak třeba z hlediska víry v Boha/něco vyššího, se např. dle 50-letého výzkumu Prof. MUDr. Stanislava Grofa, M.D., Ph.D., "věřícím" stane člověk pouze po silné prožité zkušenosti.

Víra/spiritualita je velmi individuální záležitost, tak stejně jako k Bohu, tak i k veganství se můžeme dostat mnoha různými cestami, avšak domnívám se, že pokud má jít skutečně o upřímnou veganskou spiritualitu, že za tím musí stát silný zážitek.

V mém případě to byly niterné okamžiky většinou solitérní, v lůně přírody vnímajíc její krásu, popř. při kontaktu se zvířaty, častokráte hledíc na sebe dlouhé minuty.

Samozřejmě veganství každý vnímá jinak, někdo spojené s vírou v přírodu/Boha/osud, někdo přísně materialistické spojené s nezabíjením a nevyužíváním zvířat, někdo se svým zdravím, atp...