Vztahová připoutanost k zemi

Většinu naší historie jsme byli lovci a sběrači, kočovali jsme zemí a čerpali sílu z propojení a zdrojů, podle toho, kde jsem zrovna byli.

Pak se to změnilo a začali jsme zěmědělčit, a čerpali jsme sílu z jednoho místa konstantě, založili zde osady a permanentní sídliště. Sta-tisíce let proměnlivosti a změn jsme změnili za pevnost, stálost a trvalost na místě. Tento stav trvá po deset tisíc let. Za tu dobu jsme změnili rodové vztahy, rozšířili rodinu, počet dětí se zvýšil z jednoho, které jsme schopni unést při kočování. To byl přirozených stav.

Historie i lidé, jak už to vypadá, se nevracejí a ani nemohou vracet zpět. Nemůžeme po lidech chtít, aby se zpátky vrátili ke kočovnému způsobu života. Je nás moc a konstantě vyčerpáváme území, kde se aktuálně vyskytujeme. Utnuli jsme přirozených koloběh našich kmenů i v nás samotných. Chybí nám nestálost, půsty, neustále nové podněty při putování.

Pokud nemůžeme udělat krok v čase zpět, jelikož on plyne pouze dopředu, a jsme bytosti, které jím mohou kráčet pouze dopředu, nezbývá nám nic jiného, než se alespoň vrátit k důsledkům té přirozenosti, kterou nám lovecko-sběračská společnost nabízela.

Nestálost - dnes každý lpí na neměnnosti a stálosti, jako kdybychom potřebovali svoje silné duše před něčím chránit. Udělám vše, co podpoří mou nestálost, vítám nové lidi do svého života, pokud musím opustit práci a najít novou, beru to s přirozeností, pokud musím opustit partnerský vztah, nic se neděje, přítelkyně neumírá, pouze jde někam dále, to je také přirozenost, o které mluvím. Nic není fixní v čase, vše se může měnit. Ze svatých, než se stali svatí, byli kurevníci a zloději, a pak najednou povstali na druhé straně morální barikády. Vše je možné, nelpěte na ničem, o to více na tom, co trvá nejdéle, lpěte nejméně.

Půsty - dávejte si půsty, naši předkové také oplývali různými nedostatky. Je potřeba to zopakovat, abychom opět byli jako oni. Půsty jídelní, půsty vztahové, půsty s volným časem, půsty bez elektroniky, internetu či civilizačních výdobytků. Střídání nedostatku s dostatkem podporuje naši vnitřní adaptabilitu a přizpůsobivost, zjistíme, že pak nepotřebujeme nic velkého ke svému životu či výdobytky nové civilizace, a později vlastně, když jsem už zmínil ty minulé půsty, tak zjistíme, že naše tělo funguje lépe s menším množstvím jídla. Co se týká volného času, tak není potřeba neustále obrážet nejnovější filmy a výstavy, můžeme si vystačit jen sami se sebou, se svými filmy ve své hlavě. Vztahové půsty jsou ty poslední. Myslíme si, že potřebujeme někoho nebo něco ve svém životě, ale nakolik je to vlastně důležité. Nepotřebujeme vlastně nikoho, jen Boha, ale toho už máme v sobě, ten je již v nás. Jeho síla nás nese dál, přes mosty, přes čas, směrem do hloubky nových dní, nemůžeme spoléhat, že ten, kdo je s námi tento den, bude s námi ten další den. Při pochodu se cesty lidí dělí, jedině tak může vznikat svoboda putování přírodou i životem. Nemůžeme nikoho omezovat, lpět na něm, omezujeme tak jeho svobodu, i přirozenost.